Napadl sníh. Venku křupe každý krok, křehnou konečky prstů a kolem popelnic se válí obrovské přeplněné pytle roztrhaného balícího papíru se sněhuláky. Pan C se tetelí radostí z nového kabátu. Kabátu, který mu je krapet velký a který má tak výrazné zapínání, že pokaždé, když se na něj podívám, vybaví se mi zámek na dveřích. A silné nutkání zabouchnout za sebou ty dveře a zamknout na dva západy. Darovanému kabátu na přezky nehleď.
Zamykám vždy na dva západy.
Pročítám měsíc staré časopisy. Netetelím se radostí z nového, starého ani ze zánovního kabátu, jenže já v tetelení nikdy nebyla dobrá. Ale... umím třeba číst ty staré časopisy, předlouho nehnutě mlčky sedět na místě, několikrát denně umývat nádobí, připravovat snídani do postele v kteroukoli denní i noční hodinu (pozn. úhledný krajíc chleba ukrojit neumím, neúhledný však ano), odečítat aktuální venkovní teplotu z teploměru nebo zprovoznit wifi router.
Žádné komentáře:
Okomentovat