čtvrtek 1. ledna 2015

A tak... nejsem roztomilá

Nový rok může začít různě. 

Třeba se hned ráno můžete dozvědět, že vaše pětaosmdesátiletá babička uprostřed noci surfovala po televizních kanálech, nedopatřením se jí podařilo narazit na porno (kabelovka v rámci vánočního balíčku umožnila sledovaní i takových programů, které zůstávají běžně zapovězeny) a dvě hodiny ho sledovala. A teď se nemůže zbavit dojmu, že celý svůj dosavadní život strávila v naprosté (snad až naivní) nevědomosti. Ano, i tyto věci někteří lidé dělají, babi.

Nebo můžete ležet v posteli s nastraženýma ušima a snažit se zachytit sebemenší náznak ticha. Jakmile se vám to podaří, pokoušíte se dobrých třicet minut vytlačit svého psa ze dveří a pak ho dalších dobrých třicet minut přesvědčovat, že by opravdu měl alespoň na chvilku vyjít ven a vykonat (pokud možno co nejrychleji) potřebu. Ano, vzduch je čistý. Ale netuším, na jak dlouhou dobu.

Anebo můžete zjistit, že brečet nad rozlitým mlékem sice nemusí být až tak moc roztomilé (zvláště táhne-li vám na třicet), ale potřebné dočasné úlevy se dočkáte. I bez porna. A bez vykonání potřeby. 

Budiž.




Žádné komentáře:

Okomentovat